Jak mne Ennio Morricone odstřelil
Ennio Morricone
Je to už zase nějaký ten den na zpět, kdy jsem se byl kulturně zase trochu obohatit. Kulturních akcí jsem v poslední době nezažil tolik, kolik bych si přál a tak se musím spokojit i s tím málem. Pokud bych ale použil slovo málo a Morricone v jedné větě, musel bych se považovat za naprostýho kulturního barbara (právě se tak ale stalo, takže barbaři na scénu). Koncert, kterej se konal 9.2 večer v pražské O2 aréně sice nebyl ouplně bez chybičky, a svá hluchá místa měl taky, ale jinak jsem byl odstřelen do sedadla tak tvrdě, že jsem místama nestačil ani dejchat – a pár skladeb mi zvedlo i onu pověstnou slepičí kůži, což se mi už delší dobu nestalo (husy již nejsou v módě). Nikdy nehýřím přehnanými superlativy neb nic není dokonalý a člověk by danou věc měl milovat právě i s těma nedostatkama, ale jeden superlativ snad jen přeci – grandiózní!
Poslední sníh
První sníh od Lawrence Harrise
Je úterý ráno a u nás se konečně po dlouhé době ukázal sníh. Pokukuju po něm už asi hodinu z okna a nestačím se divit. Teda ne, že by to byl kdovíjak úžasnej sněhopád, spíš bych to přirovnal k nějaké vypelichané kočce, ale šak víte… sníh, no. Škoda, že ty vločky nejsou přeci jen o něco majestátnější, hned by se koukalo ještě o něco líp a romantika, která se dostaví pouze pokud sedíte v teplé kanceláři a máte co do huby, by se dala krájet. Ba ne, pravá romantika je tam venku za vodou, za skálou ušatou a s trávou střapatou aneb psát jen o sněhu je sice uklidňující, ale popojedem.
Mě nedostanou!
Celoroční spánek
Tak jako se člověk probouzí po ránu po nějaké té akci, tak se i já, jakožto „autor“ probouzím k tvorbě. Jsem u sebe zvyklý na to, že když se jedná o zimní spánek medvědů, vezmu si z toho jen slovo spánek a slovo zimní znásobím tak, aby mi to v konečném výsledku dalo minimálně Jaro Léto Podzim Zima. I tak někdy trvá to mé spací období. (O mé medvídkovatosti se snad nepochybuje!) Těžko říci co je vždycky tím hnacím impulzem – pro někoho to může být nastalá těžká životní situace, výbuch sopky kdesi v Arménii či panák Absintha. Někdy se ale stačí jen probudit a říct: „Tak proč kurva ne!“
Neveselé ale Štastné!
Zkusíme začít asi takto: A tak zase po roce, jsou tu další vánoce, a tak dále a tak dále, vánoce, vánoce, vánoce… No začneme raději znova: Vánoce! Už jen to slovo samotné má určitý magický význam, schválně si to zkusíme rozepsat. V Á N O C E ! Vypadá to vážně dobře.
Profilová sezóna!
Jak už se tak stalo, stal se internet v posledních letech naším druhým domovem. A přiznejme si to, v některých případech i tím prvním. Lidem, ehm, chtěl jsem říci strojům, tak těm už nestačilo to, že se „pouze“ narodili, svou obrovitost museli prezentovat i jiným způsobem a jako svůj popravčí nástroj si nevybrali nic menšího, než-li internet. Tedy profily na všechno možné, kam se jen stroj podívá. Nene, nehodlám tu všemožně filozofovat, spíš jsem chtěl jen poukázat na to, že ačkoliv jsme všichni takříkajíc rok od roku ve větším hajzlu, pokud zavítáte na internet a shlédnete pár internetových profilů, teprve pak si uvědomíte, jak v opravdovým hajzlu vážně jsme!
Komentáře Uzavřeny
Mozek, který pil kolu s džusem.
Netřeba připomínat, že dnes už je každý tak nějak zvyklý na nic neříkající příspěvky. ( o to víc, pokud zavítáte na tyto stránky) Co tím chtěl tedy autor říci? Troufám si tvrdit, že nic zásadního, zkrátka se jen snažil bejt zajímavej. Nemůžu za něj mluvit celkově, protože si odjel někam na dovolenou ale od tý doby, co si nás pár naklonoval, jsme se s jeho stylem života už tak nějak „spojily“. Já jsem tedy dvojka, těší mě!
Myšlenkář teoretik
Tak se mi zdá, že přemejšlím moc už i nad tím, jestli vůbec nějakej příspěvek sepíšu. Dívám se na monitor a nějaký písmenka se tam promenádují, tak to snad ještě psát jde. Poslední dobou se mi zdá čím dál tím více, že jsem zřejmě přeborník a mistr světa v přemýšlení. Avšak s nulovým účinkem. Teorie na jedničku, praxe taková slabší šestka. Leckterý noci i nespíte, přemýšlíte jestli je v pořádku toto, co provedete s tímhle, jak to, a tamto a tak pořád zase dokolečka dokola … ehm. Zkrátka se vám občas i podaří, že si myšlenky dáte do nějaký souvislý podoby a máte dobrej pocit z toho, že by to takhle mohlo jít. Ba i vyjít, že je a bude všechno v pořádku. Jenže hned potom, co s takto naspeedovanou hlavou vylezete z baráku na ulici, dostanete šílenou kopačku přímo do koulí…
Já a Prague City Festival
Prague City Festival - logo
Hned na začátek musím uznat, že zážitek z tohoto jednodenního festivalu byl … jak to jen říct, byl prostě velkej. Od Blues Fest festivalu tady v Kolíně jednoznačně největší. Kvalitou se ovšem Kenny Nealovi a klukům z Tom Twistu nevyrovnal. Spíš kvůli dané atmosféře, než něčemu jinému. Nicméně jsem si to opravdu užil. a pokud se chce v tuto chvíli někomu zvolat: „Ha, pozdní report!“ ,tak mu musím odpovědět: „Ano, pozdní report!“
Pomatení
Rád bych zde napsal, že jsem vedl výpravu za králem tučňáků, za pokladem, ukrytým v dosud neprobádané části Kolína, nebo že jsem byl na obědě v bramborovém království. Nic z toho by ovšem nebyla pravda, a až by se na to přišlo, nechodilo by mi už tolik dopisů se žádostí o autogram, jako doposud 
Co je tedy nového? Třeba to, že je dnes den dětí a v místním Kauflandu mají od 10 do 14 hodin zmrzku zadáčo, jaj. Pak taky to, že mám spoustu námětů a nápadů na psaní, ale to co nemám, je čas. (doufám, že jste dámy a pánové zbystřili, protože Jirka právě pronesl tu vůbec nejohranější výmluvu na světě, až takový je to kabrňák) Články, povídky, delší práce – to všechno je z části rozpracované a nebo jen v mé hlavě, dostat se k tomu, to už bude trochu oříšek. (mám na mysli oříšek o velikosti pátracího balónu) Nicméně jsem se přehraboval starými věcmi a zase něco málo vylovil. Dostal jsem se k jedné své starší povídce, která na to, jak mě před dvěma lety , kdy jsem jí napsal, dokázala ohromit, mě teď dokázala ohromit také, především ale díky všem gramatickým i negramatickým chybám. Nicméně i tak jí četlo jen pár vyvolených. A proto teď pustím do placu alespoň nějaký ten úryvek, a pokud by měl někdo snad zájem, (podle počtu posledních komentářů soudím tak půl republiky) mile rád pošlu celé vele-vole-dílo.