Neveselé ale Štastné!
Zkusíme začít asi takto: A tak zase po roce, jsou tu další vánoce, a tak dále a tak dále, vánoce, vánoce, vánoce… No začneme raději znova: Vánoce! Už jen to slovo samotné má určitý magický význam, schválně si to zkusíme rozepsat. V Á N O C E ! Vypadá to vážně dobře.
Profilová sezóna!
Jak už se tak stalo, stal se internet v posledních letech naším druhým domovem. A přiznejme si to, v některých případech i tím prvním. Lidem, ehm, chtěl jsem říci strojům, tak těm už nestačilo to, že se „pouze“ narodili, svou obrovitost museli prezentovat i jiným způsobem a jako svůj popravčí nástroj si nevybrali nic menšího, než-li internet. Tedy profily na všechno možné, kam se jen stroj podívá. Nene, nehodlám tu všemožně filozofovat, spíš jsem chtěl jen poukázat na to, že ačkoliv jsme všichni takříkajíc rok od roku ve větším hajzlu, pokud zavítáte na internet a shlédnete pár internetových profilů, teprve pak si uvědomíte, jak v opravdovým hajzlu vážně jsme!
Žádné Komentáře »
Mozek, který pil kolu s džusem.
Netřeba připomínat, že dnes už je každý tak nějak zvyklý na nic neříkající příspěvky. ( o to víc, pokud zavítáte na tyto stránky) Co tím chtěl tedy autor říci? Troufám si tvrdit, že nic zásadního, zkrátka se jen snažil bejt zajímavej. Nemůžu za něj mluvit celkově, protože si odjel někam na dovolenou ale od tý doby, co si nás pár naklonoval, jsme se s jeho stylem života už tak nějak „spojily“. Já jsem tedy dvojka, těší mě!
Myšlenkář teoretik
Tak se mi zdá, že přemejšlím moc už i nad tím, jestli vůbec nějakej příspěvek sepíšu. Dívám se na monitor a nějaký písmenka se tam promenádují, tak to snad ještě psát jde. Poslední dobou se mi zdá čím dál tím více, že jsem zřejmě přeborník a mistr světa v přemýšlení. Avšak s nulovým účinkem. Teorie na jedničku, praxe taková slabší šestka. Leckterý noci i nespíte, přemýšlíte jestli je v pořádku toto, co provedete s tímhle, jak to, a tamto a tak pořád zase dokolečka dokola … ehm. Zkrátka se vám občas i podaří, že si myšlenky dáte do nějaký souvislý podoby a máte dobrej pocit z toho, že by to takhle mohlo jít. Ba i vyjít, že je a bude všechno v pořádku. Jenže hned potom, co s takto naspeedovanou hlavou vylezete z baráku na ulici, dostanete šílenou kopačku přímo do koulí…
Já a Prague City Festival
Prague City Festival - logo
Hned na začátek musím uznat, že zážitek z tohoto jednodenního festivalu byl … jak to jen říct, byl prostě velkej. Od Blues Fest festivalu tady v Kolíně jednoznačně největší. Kvalitou se ovšem Kenny Nealovi a klukům z Tom Twistu nevyrovnal. Spíš kvůli dané atmosféře, než něčemu jinému. Nicméně jsem si to opravdu užil. a pokud se chce v tuto chvíli někomu zvolat: „Ha, pozdní report!“ ,tak mu musím odpovědět: „Ano, pozdní report!“
Pomatení
Rád bych zde napsal, že jsem vedl výpravu za králem tučňáků, za pokladem, ukrytým v dosud neprobádané části Kolína, nebo že jsem byl na obědě v bramborovém království. Nic z toho by ovšem nebyla pravda, a až by se na to přišlo, nechodilo by mi už tolik dopisů se žádostí o autogram, jako doposud 
Co je tedy nového? Třeba to, že je dnes den dětí a v místním Kauflandu mají od 10 do 14 hodin zmrzku zadáčo, jaj. Pak taky to, že mám spoustu námětů a nápadů na psaní, ale to co nemám, je čas. (doufám, že jste dámy a pánové zbystřili, protože Jirka právě pronesl tu vůbec nejohranější výmluvu na světě, až takový je to kabrňák) Články, povídky, delší práce – to všechno je z části rozpracované a nebo jen v mé hlavě, dostat se k tomu, to už bude trochu oříšek. (mám na mysli oříšek o velikosti pátracího balónu) Nicméně jsem se přehraboval starými věcmi a zase něco málo vylovil. Dostal jsem se k jedné své starší povídce, která na to, jak mě před dvěma lety , kdy jsem jí napsal, dokázala ohromit, mě teď dokázala ohromit také, především ale díky všem gramatickým i negramatickým chybám. Nicméně i tak jí četlo jen pár vyvolených. A proto teď pustím do placu alespoň nějaký ten úryvek, a pokud by měl někdo snad zájem, (podle počtu posledních komentářů soudím tak půl republiky) mile rád pošlu celé vele-vole-dílo.
Grinning Colossus
Bylo to strašlivé. Naprosto šokující a děsivé. Přežil jsem to, a tak vám teď o tom mohu vyprávět. Při setkání s ním, jakoby se můj život v tu ránu zkrátil o pár let. Když začal ze svých úst střílet laserové paprsky, věděl jsem, že je opravdu zle. Ano, je to tak. Setkal jsem se s nejděsivějším Bossem všech dob. S obřím černým obdélníkem, jehož jméno se bojíte nahlas vyslovit. Grinning Colossus!!!
Grinning Colossus
Pan Nožička
Příběh vypráví o jednom chlapci, který chtěl létat ke hvězdám a na planetě Neptun pěstovat králíky. O chlapci, kterého kupředu hnala obrovská síla vůle a píle. Nezastavil se před ničím a šel kupředu za svým snem. Někdy ale ani chtít nestačí, a tak mu osud připravil jedno nemilé překvapení. Stala se nehoda, která mu změnila příštích 14 dní jeho života (a nemá to co dělat s tím, že snědl zhruba 16 dní starou krabí pomazánku, která už patřila mezi zbytky pro kočky). Toto je tedy jeho příběh . Můj příběh…
MS 2011 – Hokejový pamlsek
Jen taková krátká vsuvka, protože naši kluci si jí prostě zasloužej. Především po dnešní výhře nad našimi sousedy. Gratuluju a jsem nesmírně rád. Navíc to probudilo i mé jiné tvůrčí vlastnosti (chtěl jsem říci samozřejmě přednosti). Moc lidí totiž neví, že kromě toho, že se mohu pyšnit titulem nejnadanějšího člověka na světě, také perfektně zvládám grafické úpravy alá photoshop. Proto je následující výtvor určen především hokejovým fanouškům a lidem, kteří ocení precizní a vymazlené grafické orgie. Let’s Troll
Comeback Tour, zvířata!
Hala byla plná, ostatně jako každej večer. Sešli se tu všichni ti, kteří něco znamenali, a nebo neznamenali. Malí, velcí, chlupatí, pořádní, nezbední, ti co pěstovali brambory a i ti, co brambory jen jedli. Já jsem seděl na svým oblíbeným místě, hned vedle Lukáška a Baltazara. Místo to nebylo zrovna prvotřídní. Pokud bych měl komfort židle ohodnotit na stupnici 1 až 10, dal bych nejspíš -15. Za celý ty měsíce jsem měl prdel tak otlačenou, že bych snad ani nepoznal, jestli sedím na židli, nebo na tašce s kamením. K dnešní večeři byla písmenková polívka, ostatně jako vždycky. Ti, kdo ještě hýřili optimismem, ji nazývaly polévkou nudlovou. Chvíli jsem se v tom nimral, a teprve když jsem z písmenek složil slova pytel, cibule, idiot, jsem se rozhlídl kolem.