Archív pro ‘Ex Životárius’
Poslední sníh
První sníh od Lawrence Harrise
Je úterý ráno a u nás se konečně po dlouhé době ukázal sníh. Pokukuju po něm už asi hodinu z okna a nestačím se divit. Teda ne, že by to byl kdovíjak úžasnej sněhopád, spíš bych to přirovnal k nějaké vypelichané kočce, ale šak víte… sníh, no. Škoda, že ty vločky nejsou přeci jen o něco majestátnější, hned by se koukalo ještě o něco líp a romantika, která se dostaví pouze pokud sedíte v teplé kanceláři a máte co do huby, by se dala krájet. Ba ne, pravá romantika je tam venku za vodou, za skálou ušatou a s trávou střapatou aneb psát jen o sněhu je sice uklidňující, ale popojedem.
Mě nedostanou!
Celoroční spánek
Tak jako se člověk probouzí po ránu po nějaké té akci, tak se i já, jakožto „autor“ probouzím k tvorbě. Jsem u sebe zvyklý na to, že když se jedná o zimní spánek medvědů, vezmu si z toho jen slovo spánek a slovo zimní znásobím tak, aby mi to v konečném výsledku dalo minimálně Jaro Léto Podzim Zima. I tak někdy trvá to mé spací období. (O mé medvídkovatosti se snad nepochybuje!) Těžko říci co je vždycky tím hnacím impulzem – pro někoho to může být nastalá těžká životní situace, výbuch sopky kdesi v Arménii či panák Absintha. Někdy se ale stačí jen probudit a říct: „Tak proč kurva ne!“
Neveselé ale Štastné!
Zkusíme začít asi takto: A tak zase po roce, jsou tu další vánoce, a tak dále a tak dále, vánoce, vánoce, vánoce… No začneme raději znova: Vánoce! Už jen to slovo samotné má určitý magický význam, schválně si to zkusíme rozepsat. V Á N O C E ! Vypadá to vážně dobře.
Profilová sezóna!
Jak už se tak stalo, stal se internet v posledních letech naším druhým domovem. A přiznejme si to, v některých případech i tím prvním. Lidem, ehm, chtěl jsem říci strojům, tak těm už nestačilo to, že se „pouze“ narodili, svou obrovitost museli prezentovat i jiným způsobem a jako svůj popravčí nástroj si nevybrali nic menšího, než-li internet. Tedy profily na všechno možné, kam se jen stroj podívá. Nene, nehodlám tu všemožně filozofovat, spíš jsem chtěl jen poukázat na to, že ačkoliv jsme všichni takříkajíc rok od roku ve větším hajzlu, pokud zavítáte na internet a shlédnete pár internetových profilů, teprve pak si uvědomíte, jak v opravdovým hajzlu vážně jsme!
Komentáře Uzavřeny
Mozek, který pil kolu s džusem.
Netřeba připomínat, že dnes už je každý tak nějak zvyklý na nic neříkající příspěvky. ( o to víc, pokud zavítáte na tyto stránky) Co tím chtěl tedy autor říci? Troufám si tvrdit, že nic zásadního, zkrátka se jen snažil bejt zajímavej. Nemůžu za něj mluvit celkově, protože si odjel někam na dovolenou ale od tý doby, co si nás pár naklonoval, jsme se s jeho stylem života už tak nějak „spojily“. Já jsem tedy dvojka, těší mě!
Myšlenkář teoretik
Tak se mi zdá, že přemejšlím moc už i nad tím, jestli vůbec nějakej příspěvek sepíšu. Dívám se na monitor a nějaký písmenka se tam promenádují, tak to snad ještě psát jde. Poslední dobou se mi zdá čím dál tím více, že jsem zřejmě přeborník a mistr světa v přemýšlení. Avšak s nulovým účinkem. Teorie na jedničku, praxe taková slabší šestka. Leckterý noci i nespíte, přemýšlíte jestli je v pořádku toto, co provedete s tímhle, jak to, a tamto a tak pořád zase dokolečka dokola … ehm. Zkrátka se vám občas i podaří, že si myšlenky dáte do nějaký souvislý podoby a máte dobrej pocit z toho, že by to takhle mohlo jít. Ba i vyjít, že je a bude všechno v pořádku. Jenže hned potom, co s takto naspeedovanou hlavou vylezete z baráku na ulici, dostanete šílenou kopačku přímo do koulí…
Pan Nožička
Příběh vypráví o jednom chlapci, který chtěl létat ke hvězdám a na planetě Neptun pěstovat králíky. O chlapci, kterého kupředu hnala obrovská síla vůle a píle. Nezastavil se před ničím a šel kupředu za svým snem. Někdy ale ani chtít nestačí, a tak mu osud připravil jedno nemilé překvapení. Stala se nehoda, která mu změnila příštích 14 dní jeho života (a nemá to co dělat s tím, že snědl zhruba 16 dní starou krabí pomazánku, která už patřila mezi zbytky pro kočky). Toto je tedy jeho příběh . Můj příběh…
Comeback Tour, zvířata!
Hala byla plná, ostatně jako každej večer. Sešli se tu všichni ti, kteří něco znamenali, a nebo neznamenali. Malí, velcí, chlupatí, pořádní, nezbední, ti co pěstovali brambory a i ti, co brambory jen jedli. Já jsem seděl na svým oblíbeným místě, hned vedle Lukáška a Baltazara. Místo to nebylo zrovna prvotřídní. Pokud bych měl komfort židle ohodnotit na stupnici 1 až 10, dal bych nejspíš -15. Za celý ty měsíce jsem měl prdel tak otlačenou, že bych snad ani nepoznal, jestli sedím na židli, nebo na tašce s kamením. K dnešní večeři byla písmenková polívka, ostatně jako vždycky. Ti, kdo ještě hýřili optimismem, ji nazývaly polévkou nudlovou. Chvíli jsem se v tom nimral, a teprve když jsem z písmenek složil slova pytel, cibule, idiot, jsem se rozhlídl kolem.
Směr výletu – Jindřichův Hradec
Fakulta Managementu - Jindřichův Hradec
Jen takový malý report z jednoho ještě menšího dobrodružství, která mě zahnalo do jednoho teď už zase o kousek většího jižního města. Tato pouť se uskutečnila dne 2. července časně z rána.
Cílové místo: Fakulta Managementu
Ůčel: Příjmací řízení do magisterského navazujícího studia
Obor: Management (specializace management informací)
Čas začátku: 9:00
Náplň: Test z teorie managementu a ekonomie
Je čas na jedno malé (už zase?) vyprávění…