Flash – A-áááh!!!

flash Ono by se to dalo použít jak v údivu, tak v nářku, a nakonec i v nepříčetném zděšení. Takže děkuji tímto Queenům za tuto dech-beroucí písničku ale „King of the impossible“  opravdu nejsem. Ale byl bych jím rád, ani nevíte jak.

A oč že se, dámy a pánové, jedná?  Především o to, že jsem přeci jen v určitých situacích nedával pozor a dokážu si pěkně naběhnout. A nebo je to celé nějaká velká konspirace vůči mé osobě, tak. Určitě to bude právě tak. Takže má nynější životní náplň? Bakalářská práce, bakalářská práce a (nebojte, nebude to neoriginální „stejné slovo do třetice“, nýbrž mnou geniálně promyšlené – ) práce charakteru ryze bakalářského. (Vidíte? Vidíte? Já vám to říkal :) )

Pád do tmy č.1. – Bakalářská práce

Co vám o ní budu povídat, snad jen to, že narozdíl od mých kolegů, kteří už finišují, se já peru se vším co se dá. To je tak, když si někdo vybere téma, o kterém nemá moc ani páru (nebo si myslí, že má) a těší se, že se bude učit něco nového, zajímavého. No a pak to dopadne úplně jinak a vy proklínáte vše, co vám přijde do cesty a nejvíce především sebe. Hmn, možná by bylo na místě uvést vůbec název mé výsostné práce, tak tedy: „Multimediální výukové prostředí pro potřebu výuky odborných předmětů na střední škole“. Tak, a teď se hezky snažte naučit Flash, JavaScript a především ActionScript kompletně od začátku, když na to máte dejme tomu měsíc. Pro mě úkol vhodný tak na „zlomezí vazu“. Nepopírám, vždycky jsem se chtěl flashi věnovat a tak trochu jsem si říkal, že mě tohle k tomu všemu dokope, ale to bylo předtím, než jsem vystřízlivěl. (heh, naivko) Teď se to zdá všechno daleko komplikovanější a i práce taková je, což mi zpočátku nepřipadalo, a jelikož nemám už moc času, je to dost alarmující. Ale pořád chci zkusit udělat závěrečné bakalářské zkoušky v červnovém termínu, takže musím zkoušet, co to dá.

Asi bych to mohl ještě dál okecávat ale šlo by to uzavřít velice stručně : Zkrátka jsem v pěkném hajzlu. Ano, jsem realista, i když přesto ještě bojující. Pokud bude čas (a teď jsem opravdu rád i za to, že jsem se dostal k jednomu článku po dlouhé době) třeba se o tom všem ještě někdy rozepíšu.

Pád do tmy č.2. – Obžerství

Další černý puntík je poněkud civilnější. Po několikadenním půstu, jsem se včera zase jednou opravdu přežral. Vůbec u mě je to s jídlem zajímavé, jsem schopný třeba nejíst skoro vůbec a to třeba minuty…tak dobře hodiny… haha, i dny (ale u těch zůstaneme) ale pak přijde třeba nějaký den, který to plně nahradí. Jako třeba včera:

Lokalita: Východní Čechy – Pardubice

Místo: Perštýnské náměstí 116 – Pizzeria Galera

Stav: „Otěhotnění“ způsobené nadměrnou konzumací krmiva

Kdo mě zná, ví jaký jsem hrozný „pizzo-mil“. Pizza, ta delikatesa, která  pokaždé uspokojí mé gastronomické choutky. (tedy samozřejmě né vždy) Kdo zná Galerku, ví jaké se tam dělají maličké porce. V tomto bodě by jste už měli zbystřit a vědět oč jde. Jelikož nejsem žádný máslo, tak jsem se samozřejmě nesnížil k tomu, abych si dal nějakou menší porci. Párkrát už jsem v Galerce byl a i když jsem vždy odcházel po čtyřech, pokaždé jsem souboj nad jídlem vyhrál. (a to neplatí jen o Galerce. V žádném ze soubojů dosud žádná pizza nevyhrála) Až na onen osudný včerejší večer. Ano, mělo to hořký konec. Nejen že jsem se opravdu přežral jako to prase (omlouvám se vám, mí štětinatí přátelé ale zkrátka vás už tak máme zažité a musíme vás v každodenní mluvě používat), ještě k tomu jsem tu Pizzu opravdu nedojedl. Byl to smutný moment ale stalo se tak. Podpásová rána přišla ještě v ten moment jen z metr vzdálené židle na proti mě, kdy mě má přítelkyně pobízela k tomu, abych tu pizzu nechal být a zbytečně se nepřejídal, že to tak bude první opravdové vítězstí. Podlé taktiky, podlé. Ale co se dá dělat…

Pád do tmy č.3. – Vše ostatní nač si vzpomenete

Prakticky je to teď celé takové veselé období. Mohl bych začít minulým týdnem, kdy jsem po Kolíně bosí, a s mečem v ruce (ano, až takhle pošahaný jsem) honil zloděje, který byl na návštěvě v našém skromném domě až po dnešní dopoledne, kdy můj šílený, a zlí jazykové tvrdí že obtloustlý, kocour rozrazil okenní síťku na hmyz a čert ví, že se tomu pak v duchu smál. Je to šílený dáběl, kterého žádné okno nezastaví.

Jinak je to ale pořád stejné, bakalářská práce, bakalářská práce a ….nene, dál nepůjdu. :) Takže si vy ostatní užívejte života a já se půjdu věnovat tomu svému, který v poslední době za moc zrovna nestojí. A víte ještě co? Včera jsem měl svátek. Bylo svatého Jiří, ale bohužel nevylezli žádní hadi a štíři, nýbrž můj nový známý Flash. (Ah, co bych za ty hady a štíry dal). Nicméně slavná óda na závěr:

PS: Článek s názvem „Pomatení“ se musí bohužel zatím nějak opozdit. Přitom jde jen o pár řádků a překopírování alespoň části textu. Jedná se v podstatě o mé amatérské spisovatelské dílo, které je jedno z těch delších a především starších (tak dva roky, to když jsem měl ještě dostatek času). Má to zhruba kolem 53 tisíc znaků, což vychází na nějakých 17-15 A4 formátu pokud se nepletu. Vidělo to jen pár lidí ale ve spojení právě s tím Prokletým Ostrovem, jsem se to rozhodl uveřejnit nějak víc veřejně. Zatím jsem se k tomu ale jak vidíte nedostal.  Ale ono není třeba spěchat, to „veledílo“ za to opravdu nestojí :)





Komentáře jsou uzavřeny.