Grinning Colossus

Bylo to strašlivé. Naprosto šokující a děsivé. Přežil jsem to, a tak vám teď o tom mohu vyprávět. Při setkání s ním, jakoby se můj život v tu ránu zkrátil o pár let. Když začal ze svých úst střílet laserové paprsky, věděl jsem, že je opravdu zle. Ano, je to tak. Setkal jsem se s nejděsivějším Bossem všech dob. S obřím černým obdélníkem, jehož jméno se bojíte nahlas vyslovit. Grinning Colossus!!!

Grinning Colossus

Grinning Colossus

Mnoho lidí to zná. Myslím flashové hry. Takové ty povětšinou kratší věci, které vám na internetu krátí čas a dopřávají trochu té zábavy. Čas od času při svých toulkách internetem (Je to jako procházet se na louce, že?) narazíte na nějakou pecku, kterou musíte zkrátka ocenit. Tak jako já. Posledních pár nocí nemůžu moc dobře spát. Nechávám si rozsvíceno a povinně musím mít všechny skříně a šuplíky otevřené. Obavy z toho, že by se mohl vrátit Grinning Colossus jsou na místě. Když jsem se s ním setkal poprvé, s křikem jsem vyskočil od monitoru, dopadl na zem, a začal křičet:  “Mé děti, vem si mé děti, mne nech být!“ Vehnalo  mi to až slzy do očí, když jsem zjistil, že žádné děti nemám. Přesto jsem vyskočil a z otevřeného okna křičel na nejbližší ženu s kočárkem, která tu jela po chodníku. „Vezměte svoje dítě a utíkejte odsud pryč“ křičel jsem. Podívala se na mě tak hrozně neštastným pohledem a zeptala se: „Proč?“

„Je tady.“ odpověděl jsem. V tu chvíli se jí ve tváři objevil výraz zděšení. Otočila se s kočárkem na místě a začala po chodníku uhánět směrem pryč. Díval jsem se za ní a snažil se na kočárku najít nějaké závodní číslo. Hlavou mi prolétla jediná myšlenka: Tato žena bude nejspíš příští rok startovat za Red Bull. Vrátil jsem se znova ke svému monitoru, kde jsem měl zatím danou pauzu. Pořád tam byl. Svým pohledem mě vyzýval na souboj na život a na smrt. Posadil jsem se a nad jeho výzvou začal velmi přemýšlet. Dal jsem se do pláče. Byl jsem ještě příliš mladý na to, abych toto prohrál. Měl jsem strach a on byl tak ošklivý. Nakonec jsem se přemohl. Takhle to přece nejde. Pustil jsem si „Undying Love“ od „Two Steps from Hell“ a rázem jsem měl jiné myšlenky:

httpv://www.youtube.com/watch?v=zqYj1b4fEws

V těch myšlenkách jsem viděl všechny ty lidi. Ty, kteří na mě spoléhali, že zbavím svět od zla a nastolím tolik tížený světový mír. Ti všichni ke mě vzhlíželi. Jako k hrdinovi, který spasí tento drobný svět. Nehodlal jsem je zklamat. Teď jsem již věděl, že ne. Nebyli to jen lidé, podpořit mě přišla i zvířata, i neživé věci.

Nejdříve El: „Věřím ti.“

Pak Toby: „Jestli chcípneš, umřu hlady.“

Náš starý vysavač: „Ty to zvládneš chlape“

Skříň na věci na mě šibalsky mrkla, okno do ulice se usmálo a lampička s polštářem volaly mé jméno. Jestli mi ale někdo projevil největší podporu, pak to byl hrnek se studeným kakaem, který nepřišel prázdný. Odpauzoval jsem hru, a vrhl se na to. Se svojí postavou jsem skákal a snažil se Bosse položit nějak na lopatky. Ani to s ním nehlo. Otevíral pusu a střílel své mohutné laserové výboje. Každý můj úhybný manévr střídal druhé a já doslova létal ze strany na stranu. Snažil jsem se o protiútok, ale nešlo to. Pak mě to ale trklo. Všiml jsem si obrovského lustru, který byl větší než můj obdélníkový protivník a který nějaký filuta umístil přímo nad něj. Uhnul jsem před dalším útokem a běžel po kostičkovaných výběžcích nahoru. Tam jsem sebral oheň a běžel směrem k lanu od lustru. Zbytek byla otázka pár sekund. Přepálil jsem lano a poslal lustr přímo na černého obra pode mnou. Poslední, co jsem zahlédl, byla jeho smutná tvář s pouhou otázkou „Proč?“. Pak už jsem slavil vítězství.

***

Jestli  podobné hry můžou nějak prorazit, tak je to především podle toho, jakou na tom tvůrci udělají práci. Je spousta rádoby her, které jen tak docvakáte a pak už si na ně ani nevzpomenete. Přijde hra, která trvá třeba jen minutu, ale pokud narazíte na nějakej originální prvek s dobrým nápadem, má vyhráno. Tak jako hra se jménem You Have to Burn the Rope. Když narazíte na něco, co nějakým způsobem vyčnívá, je to vždycky paráda. Je to asi takovej pocit, jako když jdete do sklepa pro obyčejnou sklenici mléka, protože na výběr ani nic jinýho nemáte a neočekáváte, že byste našli něco lepšího. Jenže sáhnete do regálu a omylem zavadíte za skrytou páku, která otevře dveře, o kterých jste nevěděli. Tyto dveře vedou do podzemního světa. Po chvíli cesty se před vámi objeví krtčí lidé a vy se rozhodnete jít s nimi do jejich království. Probíhá to celkem dobře, jenže za chvíli zjistíte, že máte hlad a nevíte jak z toho ven. Sežerete tedy všechny krtčí lidi a hrabete se dál, dolů. Cestou potkáváte všemožná stvoření, velké žížaly s pěti nohama, malinká zakrslá slůňata, která vám připomínají vaše spolužáky ze základní školy, nebo i tuleně, kteří tu jezdí na mikrovlnných  troubách. Klábosíte, vyprávíte si své zážitky z dobrodružství a ptáte se, co je úplně tam dole. Nakonec je stejně všechny sežerete a pokračujete zase dál. Nacházíte zde plno podivných i použitelných věcí. Narazíte zde i na mluvící kancelářskou židli, která staví hliněné sochy. Postaví i jednu podle vás a tak jí nesežerete. Hrabete se tedy dál a dál, když tu najednou se to objeví. Zničehonic na to narazíte –  další království krtčích lidí. Trochu větší, takže to chvíli trvá, než je všechny sežerete. Znovu chvíli hledáte a pak to vzdáte. Vrátíte se na povrch, zavřete sklep a jdete si vyndat z lednice tu parádní skotskou whisky, která tam na vás čeká. Takže asi takový je to pocit.

***

Takže co udělalo tuhle hru tak zajímavou? Především závěrečná písnička, kterou pro ni autoři vytvořili a která hraje po zabití pana Bosse. Její text je kouzelnej a musím ocenit, že když si dá někdo práci vytvořit pro hru, která zabere hraním  méně času než poslech právě téhle písničky,  podobnou věc, je to u mě pašák.

httpv://www.youtube.com/watch?v=VmuiwOGi5gA

First Verse:

Congratulations.

You managed to kill that boss, you see…

The Grinning Colossus.

You’re the hero we all wish we could be!

You made it through The Tunnel.

Then you grabbed that Fire on The Wall!

You jumped up above him.

Then you burned The Rope and save us all.

You burned The Rope and saved us all.

You burned The Rope and saved us…

Chorus:

Now you’re a Hero.

You managed to beat the whole damn game.

We’re happy you made it.

But how are you going to spend the rest of this day?

Maybe watch a video.

Maybe press refresh and start again.

Chorus

Second Verse:

Yes it’s over now.

We didn’t want to make a longer game.

This is it, I swear it’s true.

Ooo Ooo

Chorus

Takže pokud by jste si chtěli zahrát, dole máte odkaz na hru i na stránku, kde si můžete přečíst info o našem obávaném Grinning Colossusovi.

Přeji příjemnou zábavu.

:)

http://www.kongregate.com/games/Mazapan/you-have-to-burn-the-rope

http://villains.wikia.com/wiki/Grinning_Colossus



Komentáře jsou uzavřeny.