Já a Prague City Festival

Prague City Festival - logo

Prague City Festival - logo

Hned na začátek musím uznat, že zážitek z tohoto jednodenního festivalu byl … jak to jen říct, byl prostě velkej. Od Blues Fest festivalu tady v Kolíně jednoznačně největší. Kvalitou se ovšem Kenny Nealovi a klukům z Tom Twistu nevyrovnal. Spíš kvůli dané atmosféře, než něčemu jinému. Nicméně jsem si to opravdu užil. a pokud se chce v tuto chvíli někomu zvolat: „Ha, pozdní report!“ ,tak mu musím odpovědět: „Ano, pozdní report!“

Pokud si má hlava ještě správně dobře pamatuje, má cesta započala někdy kolem čtvrtečního poledne 23.6.2011. Lístek přímo do Holešovic, aneb mezistátní vlaky mají svůj komfort. Přiznám se, poprvé jsem o své skvěle naplánované cestě přemýšlel v tu dobu, co stál vlak na hl. nádraží města Prahy a nevypadal na to, že by se chtěl někam pohnout.  Většině to přijde jistě vtipné ale já jsem kluk z malého města, který většinu svého mládí prožil na poli. Takovéto žerty od velkého města jako je Praha mě tedy vskutku děsí. Nicméně po dalších 15 minutách jsem se již setkal se svými kumpány na nádraží v Holešovicích a nic nám nebránilo pokračovat v cestě na místo určení. Žádné podobně velké dobrodružství jako na hlavním nádraží nás naštěstí už nepotkalo, a já byl za to neskutečně rád. Vždyť jste slyšeli tu legendu o pražských trafikantkách, ne? Prý to jsou ženské tak kolem 55 let, které lákají mladší chlapce na velmi levné porno časopisy plus oplatku navíc. Pokud podlehnete, jste zavřeni do klecích v jakýchsi opuštěných skladech a v následujících dnech z vás udělají lístky na městskou hromadnou dopravu. Brrr – děsná to představa.

The Gaslight Anthem

Přišli jsme akorát včas, abychom stihli kapelu „The Gaslight Anthem“ na první stage. Musím uznat, že na tyto hochy jsem se celkem těšil a rozhodně jsem si s časem dával záležet na tom, abych stihl právě je. Před jejich vystoupením jsem pár jejich písniček slyšel a dost se mi zamlouvali. Frontman kapely má pro mě dost sympatickej hlas a jejich písničky působí dost melodicky a pohodově (Pokud čekáte rozbor jako od hudebního experta, přečtěte si předchozí větu ještě jednou a znovu se nad tím zamyslete. Mělo by vám být jasné, jak se věci mají :) ) Hráli zhruba těch 45 minut a za tu dobu si mě získali ještě o něco víc. Stačilo jen poslouchat ten výborný hlas, popíjet Krušovice a nechat si rozpáleným sluncem tančit po pokožce.  (Řekni mi Jirko, jak dokážeš i z takhle banální věci udělat naprostý nesmysl…)

httpv://www.youtube.com/watch?v=olwVCye_6Do

(po příjezdu domů následovalo stažení kompletní diskografie a menší vystřízlivění, z té větší hromady písní jich přeci jen není tolik, co by tak zářili nad ostatními)

Middle Class Rut

Následoval přesun na stage č. 2, která byla v Průmyslovém Paláci, ani ne 5 minut chůze od hlavního dění. Kapelu Middle Class Rut, která je pokud mi zrak sloužil složená pouze ze dvou lidí, jsem absolutně neznal. Nicméně do toho řezali s takovou energií, že tím jak mi spadla čelist se mi podařilo rozbít pár dlaždic pod sebou. Opravdu s neskutečnou vervou se snažili rozproudit šíleně zadýchaný Průmyslový Palác, kde bylo tak přes 30 stupňů. Poslechni jsme pár písniček, osvěžili se nějakým tím pivem, uznale pokývali hlavou a vyrazili zase na vzduch.

httpv://www.youtube.com/watch?v=yfBh9jbgA3A&feature=relmfu

Flogging Molly

Pro mě jednoznačně jeden z  hřebů toho dne. Flogging Molly mám nesmírně rád a jejich hudbu už nějaký ten pátek poslouchám. Tvářička se mi teda zalila radostí, když jsem mohl svým zpěvem pokazit jinak hezkou atmosféru leckteré písničky. Kluci nás rozhejbali pěkně a já osobně jsem si přál, aby mohli hrát dýl. Dave King, hrdý Ir, spoluzakladatel kapely a nynější frontman nás stihl  poškádlit vlastní zásobou Guinnesse a slovo „Irish“ by jsme od něj na prstech jedné ruky taky jistě nespočítali. Jediná malinká skvrna tak byla absence mé oblíbené písně „Seven Deadly Sins“ ale jelikož přišli na řadu i jiné hity, rozhodně jsem jim to neměl za zlé :)

httpv://www.youtube.com/watch?v=pDwlGbEcJ6Y

Hadouken

Když vychladl konečně i náš nekončící aplaus, následoval další rychlý přesun na druhou stage. Zde jsme se ohřáli jen chvíli. Ne že by kluci z Hadoukenů byli nějak extra špatní, vlastně mě i docela překvapili. Moc věcí jsem od nich neznal a opravdu tak nevěděl, co čekat. I přes trochu horší zvuk kláves se před pódiem utvořil slušný kotel a lidi řádili jako opice.  Jejich hudbu si tedy asi v teple domova pouštět nebudu, ale na nějaké podobné akce mě chladným rozhodně nenechá. Hadouken i přes jistou kombinaci žánrů má zatraceně šťávu!!!

httpv://www.youtube.com/watch?v=DfjuVCyzToY

Gogol Bordello

Na šestou hodinu jsme se přesunuli zase zpět, i když bych radši zůstal ještě chvíli u těch Hadoukenů. Na programu byli Gogol Bordello a ti mi nikdy nijak moc nepřirostli k srdci. A nestalo se ani po tomto festivalu, i když klobouk dolů za píseň „Pověste ho vejš“ od Michala Tučnýho, kterému vyjádřil díky i Eugene Hutz, frontman kapely. Jejich vystoupení nepostrádalo bouřlivost a určitý styl ale ani přesto mě to tentokráte tolik neoslovilo. I když objektivně musím jejich vystoupení hodnotit kladně a to nejen potom, co byl zmíněn i krteček.

httpv://www.youtube.com/watch?v=BZ_z6l04CG8

Skindred

Skindredi převedli na vedlejší stage rozhodně to největší peklo celýho dne. Jejich vystoupení bylo jako tříštivý granát, který exploduje po dobu 45 minut. Už jsem od nich leccos čekal ale i přesto mi to vyrazilo dech. Zuřivý „Circle Pit“ nenechal nikoho chladným a pokud jsme u Daveho Kinga nemohli spočítat slovo „irish“ na prstech jedné ruky, tak u Benjiho Webbea by jsme slovo „fuck“ nespočítali ani na prstech všech rukou českého národního hokejového týmu + jejich realizačního týmu. Rozhodně bouřlivá show a tak to má být. Jen ta teplota vzduchu se po tomhle vystoupení a při něm zvedla v sále tak o 10 stupňů.

httpv://www.youtube.com/watch?v=WsQhuxPsSjE

The Hives

Tady není moc co dodávat. Fantazie. Pro mé Rock ‚n‘ Rollové choutky jednoznačně vrchol večera. Patřil jsem k té sortě lidí, co změna Blink 182 -> The Hives potěšila víc. Jejich show byla vskutku výborná. Chlapci nastoupili jako vždy stylově – tentokráte s cylindry a fraky. Obrázek v pozadí dával jasně najevo, oč tu půjde. Hrajte nám cokoliv, dělejte show, a my, diváci a posluchači, budeme vašimi loutkami a budeme vám všechno zobat z ruky. Není tak divu, že si Pelle Almqvist doslova ochočil celé publikum a to křičelo na všechny povely, co zadal. Naštěstí to všem vracel výbornou hudbou, která pro mě tvořila sladký závěr, celého dne. Mlask.

httpv://www.youtube.com/watch?v=MCQ7VLoY7bQ

Thirty Seconds To Mars

Pro mnohé vrchol celého festivalu, pro mne však nikoliv. Se svými kumpány jsme dostali, pro co jsme si přišli a tak jsme teď stáli před pódiem pouze z čirý zvědavosti.  Opravdu jsem nevěděl jak se k jejich vystoupení postavit. Pár písniček jsem tedy znal, ale to spíš jen tak co jsem vždycky kde zahlídl, nebo poslechl. Byl jsem tedy dost překvapen, když jsem zjistil, kolik se na Jareda přišlo podívat fanoušků. Nutno dodat, že 90% fanoušků mělo prsa a dalších 50% z nich teprve začínalo menstruovat. Každopádně se postarali o skandování ještě dlouho před začátkem vystoupení. Lidé znovu zakřičeli a Jared se objevil na pódiu. (záměrně píšu Jared, protože jeho bratr a vlastně zbytek kapely stál spíše dost v pozadí a byla to taková one-man show) Hovořilo se o velké světelné a technicky vymakané show (na poměry českých festivalů), to nebudu nijak podpírat, i když pokud byl loni někdo na Muse, tak odvázaný z toho asi nebyl. Díky tomu, že Jared nebyl v dobrém zdravotním stavu, ke kterému se i přiznal, nebylo jeho vystoupení zdaleka jen o zpěvu. Skoro se chce až napsat, že většinu času prokecal. I to mělo ale své plus. Na mě osobně tedy zapůsobilo jeho gesto s tím, že pozval lidi z druhého sektoru do prvního a „hlídači“ to naštěstí nechali projít. Tu pravou lahůdku si ale nechal až na závěr, kdy si bezmála stovku lidí pozval k sobě na pódium. Těžko hodnotit takovou věc ale já osobně jsem viděl něco takového poprvé a určitý dojem to ve mě zanechalo. Navíc zdaleka tak neřešil určitou jazykovou bariéru, kterou předvedl jeden host u něj na pódium, ač někteří by z toho dělali bůhví co. I když tedy  “30 Seconds To Mars“ nejsou kapelou mého srdce, jejich vystoupení jsem si v určitých mezích užil a dokonce si oblíbil i jednu píseň, kterou podal pěkně akusticky. No není to pro ně úspěch? Jistěže je :)

httpv://www.youtube.com/watch?v=sJWildQKC5U

httpv://www.youtube.com/watch?v=LQOxV17rhk4

Závěr

Po dohrání kapely Thirty Seconds To Mars se naše skupina odebrala pryč z festivalové zóny směrem do víru velkoměstě. A to i přes to, že jsem naléhal, aby jsme se šli podívat ještě na legendy House Of Pain, kteří by mě jistě svým projevem nezklamali. Nicméně se tak nestalo a já se musel podřídit těžce pracujícímu lidu a teplému domovu, který mi byl v centru Prahy poskytnut. Celý festivalový den tak hodnotím velmi kladně. Pokud jsem už předtím slyšel zvěsti o tom, že Prague City Festival bude disponovat tou nejnovější hudební technikou, z mého pohledu to mohu jedině potvrdit. Tak dlouho mi v uších nezvonilo snad ještě nikdy. A co se týče organice, má se to asi takto: Pokud bych hledal chyby, našel bych je a stěžoval si jako každý nespokojený člověk. Pokud bych ale vysloveně nic nehledal a festival si užíval jen podle svýho, špatný slovo o tom říct nemůžu. Takže uvidíme, co přinese další ročník, ufff.



Komentáře jsou uzavřeny.