Jak mne Ennio Morricone odstřelil

Hudební skladatel Ennio Morricone

Ennio Morricone

Je to už zase nějaký ten den na zpět, kdy jsem se byl kulturně zase trochu obohatit. Kulturních akcí jsem v poslední době nezažil tolik, kolik bych si přál a tak se musím spokojit i s tím málem. Pokud bych ale použil slovo málo a Morricone v jedné větě, musel bych se považovat za naprostýho kulturního barbara (právě se tak ale stalo, takže barbaři na scénu). Koncert, kterej se konal 9.2 večer v pražské O2 aréně sice nebyl ouplně bez chybičky, a svá hluchá místa měl taky, ale jinak jsem byl odstřelen do sedadla tak tvrdě, že jsem místama nestačil ani dejchat – a pár skladeb mi zvedlo i onu pověstnou slepičí kůži, což se mi už delší dobu nestalo (husy již nejsou v módě). Nikdy nehýřím přehnanými superlativy neb nic není dokonalý a člověk by danou věc měl milovat právě i s těma nedostatkama, ale jeden superlativ snad jen přeci – grandiózní!

Probírat celý setlist tu rozhodně nebudu ale pro ty z vás, kteří by se rádi podívali, co nám pán nechal zahrát – můžete tak učinit zde. Dočkali jsme se jak známých, tak i těch méně známých věcí a troufám si tvrdit, že si každý přišel na své. Ostatně hala byla prakticky zaplněná a musím pochválit nejen sebe ale taky i ostatní lidi, protože ovace ve stoje nebraly konce. Na nohou jsme byli hned několikrát a nutno doznat, že rozhodně oprávněně. Taky se přiznám, že jsem až do teď neznal film Mise  a tím jsem se až do teď ochuzoval především o nádhernej hudební zážitek. Finální skladba celýho koncertu a hlavní song právě z tohohle filmu je něco úžasnýho:

Snažit se nahradit hudbu psaným textem je v tomto případě trochu mimo svůj rozsah anebo abych to napsal trochu upřímněji – znova jsem se tu zaposlouchal do celýho koncertu a chce se mi jen tak sedět a už nenapsat ani řádku, abych náhodou nenarušil nějakej koloběh hudebního života a celou tu krásu neutnul v jednom nestřeženém okamžiku (ale spíš to bude pro to, že jsem línej). Takže znovu povolávám Stephena:

„Nejdůležitější věci se nejhůře vyjadřují. Stydíte se je vyslovit, protože slova umenšují jejich skutečný význam, jejich bezbřehá obrovitost se vyslovením scvrkává na pouhou životní velikost. A nejhorší na tom je, že můžete učinit bůhvíjaké objevy a sklidíte jen výsměšné pohledy lidí, kteří vůbec nerozumějí tomu, co říkáte a proč téměř křičíte, když to říkáte. A tajemství zůstane tajemstvím, neboť nenalezne srozuměnou duši.“ (Stephen King)

Jediné zklamání, které jsem si odnesl, zapříčinilo nezahrání skladby L’Arena z filmu Žoldnéř. A když jsem u toho, tak si rovnou můžeme připomenout 3 ,podle mého, nejlepší westernové „duely“ podpořené tou onou slavnou Morriconeho hudbou.

The Good, Bad and Ugly.
Once Upon a Time in the West
The Mercenary


Komentáře jsou uzavřeny.