Mě nedostanou!

Paranoia

Ne že bych snad začal rozšiřovat zase jakousi patvarou filozofii o čemkoliv jen ne o  stvoření světa ale je tu jistý pocit, který určitě hromada z vás zná. Však víte – často se v noci kradete na záchod a pokukujete za roh a za záda, jestli se snad nepřikrade nějaká ta bahenní příšera a neslupne vás jako malinu, jestli se při nákupu zmrzliny v cukrárně často neošíváte, protože jsou na vás upřeny oči všech zákazníků, kteří prskají cosi o jahodové, či jestli prostě nejste naprostej magor, protože celý svět vás stále vidí a sleduje!!! A jistě pro vás nechystá nic pěkného.
*ODMASKUJTE SE, ODMASKUJTE SE!*
Nemluvím samozřejmě o ničem menším, než o takové těžší paranoie, která se na vás dere ze všech stran (a nemusí to bejt ani chlapec s pálkou od Satoshiho Kona). Častokrát si s vámi ale zahrávají jen vaše fantazie a myšlenky, které jsou v mém případě zvrácené, převrácené a rozhodně ne fialové. Tak jako každý nefialový pátek…

Stalo se mi to už asi třetí tejden za sebou,  a tak se předem bez bázně a hany přiznávám, že mé choré buňky mozkové, to bez odezvy nenechává. Většina mých pátečních večerů se stala takovým zvláštním stereotypem. Domů se po celým tom dni přiřítím a někdy sotva pletu nohama a rukama, ale když do toho nepletu ještě jazykem, tak se to razím napravit do nějaký ty hospůdky na pár chlazenejch. A pokud jsou ty lepší hospody už plný, tak i nechlazenejch. Japonština mi většinou končí krátce před  sedmou a já dodržuju svůj zavedený stravovací program před každou jízdou. Většinou mi trvá tak nějak stejnou dobu, než se rozhoupu k tomu si něco vybrat a objednat. Potom, co zkritizuju všechny ostatní zákazníky, kteří se vydali taky na nějakej ten dlabanec si většinou uvědomím, že nakonec ten největší sedící blbec jsem tam já, a tak aby nikdo nejal podezření, kradu se rychle pryč k vozu.

*ODMASKUJTE SE, ODMASKUJTE SE!*

Místo rovné, rychlé a nudné dálnice volím  okolí Lázní Bohdaneč a Přelouče. Čas je jako vždy přibližně stejný a když se blížím k Břehům, vzduch je zase o kousek řidší. Už potřetí, a přesně na tom samém místě vidím potácející se postavičku na pravé straně silnice. Zřejmě to bude nějaký starší pán po obrně či místní rumový přeborník ale proč bych nemohl zapojit trochu tý fantazie, že?

Scénář č.1 – Celý to zjevení týhle postavička je jakási má předpověď, že jednou takhle dopadnu. Je to mé Já z budoucnosti, který se mě snaží na něco upozornit, na něco připravit nebo od něčeho odradit.

Scénář č.2 – Bídná duše, která zatím nenašla klid a tak nasraně chodí kolem silnice a háže na auta kamení. Vzhledem k mým řidičským schopnostem alá závody Nascar však nestačí zdvihnout ani ruku.

Scénář č.3 – Hodný starý pán, který by už rád odešel z tohoto světa ale snaží se ještě předat svůj nechutně velkej poklad, kterej kdysi našel v mládí. Vzhledem k mým řidičským schopnostem alá závody Nascar však nestačí zdvihnout ani ruku.

Mé osudové setkání s tímto pánem se stalo už před nějakou tou dobou ale vzpomínky na něj ještě stále jsou. Někdy stačí ke vzrušující jízdě opravdu málo, zvláště když si z takový banální situace to vzrušení dokážu udělat.

*ODMASKUJTE SE, ODMASKUJTE SE!*



Komentáře jsou uzavřeny.