První dny školní a TOP 10.

Slamění panáci byly znovu postaveny do polí. Dělové koule znovu vystřeleny nad obrovské bitevní pole. Hejno dravých ptáků zakrylo oblohu, snášejících se pozvolna dolů na své kořisti. Miliční brigáda vytáhla do zbraně… Ale zpátky k tématu!

Nastalo další období, které je v jisté mythologii nazýváno jen těmi nejhoršími názvy. Totálním zničením, absolutní destrukcí, svátek všeho zla. Tušíte správně, pokud si myslíte, že se jedná o mythologii studentstva. Začal nám další školní semestr…

(Umírněné Já): „Ale ale brzdi, kamaráde.“

(Já, vracející se do normálu): „Ano, možná jsem to trochu přehnal“

(Umírněné Já): „To si myslím“

(Já, vracející se do normálu): „Ale co mi teda navrhuješ?“

(Umírněné Já): „Jen se zkrátka chovej trochu víc dospěle. Postav se tomu čelem.“

(Já, vracející se do normálu): „Dospěle, dospěle. Vždyť mi ještě máma připravuje svačinu do školy.“

(Umírněné Já): „Ugh? No….toto? Co ….to?“

(Já, vracející se do normálu): „Zapomeň na to, jsme přece dospělí.“

(Umírněné Já): „…“

Hned první věc, které jsem si všiml v novém semestru, byl zvýšený počet bytostí pohybujících se s brašnami obsahující notebooku.

(Káravé Já): „No tak to byla trochu kostrbatá věta, ale není se zase čemu divit…“

(Normální Já): „Nezačínej zase!!!“

Pokud existuje jedna událost, která doprovází začátek nového školního roku, pak je to rozhodně populace prváků. Jako třeťák (a ostřílený mazák) toto berete jako zlou a otravnou překážku. Jako když se jdete slunit někam k rybníku a kolem vás pořád lítá kdejaký otravný hmyz. Když si to shrneme: a) fronty v menze, b) přeplněnost chodeb a míst k sezení, c) některé nechápavé výrazy ve tvářích, které teď musíte nově vídat, d) což tohle nestačí?

Ehmn, bod b pro naši univerzitu neplatí. Kdosi ve vedení se rozhodl, že rasa lidí znavá IT je moc líná a židle by je jen zbytečně lákaly, a tak se rozhodli je tam vůbec nedat. To ale rozhodně nezabrání jakýmsi mamlasům klečet na chodbách jen proto, že se v jejich blízkosti vyskytuje „Ambrosie“ (čteme jako zdroj života aka zásuvka).

(Já z prvního ročníku): „Hej hej, pamatuješ jak jsi se bál jít sotva do menzy? Vzpomínám na tu vyplašenost a výraz primáta, kterého postaví před kuchyňský dřez. Univerzitní lodivod byl tvým denním chlebem“

(Normální Já): „…..Vypadni, vypadni. Kazíš tu atmosféru. Eh, zpátky k věci.“

Musím uznat, že po tý delší prodlevě, se mi Pardubice zalíbily ještě o fous výš. (a není žádným tajemstvím, že to město mám vcelku rád) Když teda pominu školu, protože tam se opravdu neblýská na lepší časy. Po úvodu do všech předmětů (a následnému hutnému začátku) jsem si uvědomil, že to nebude žádný med. Co nevidět tu je bakalářka a spolu s ní i spousta semestrálních prací. Navíc je dost předmětů, ve kterých i samostatné učivo bude chtít trochu té pozornosti. Když to vemu kolem a kolem, škola je zase jednou klíčovým slovem pro nadcházející období.

(Zábavné Já): „Škola škola škola. Hergot chlape, zbyde ti taky někdy čas na zábavu?“

(Nudné Já): „Zajímavé, že se ptáš. Co je to vůbec ta zábava?“

(Zábavné Já): „…*PLESK*…“

Alespoň, že se člověk do tý menzy dostane. Mé oblíbené místo. Je fajn, si jen tak dojít na dobré jídlo, posedět a pokecat a věcech kolem. Na chvíli si dáchnout. A jestli něco můžu dodat, musím naší menzu pochválit, i jídlo je tu dobré. Uvidím jak se další dny vyvinou. Momentálně se do toho všeho snažím dostat a nenechat nic v náhodě. Jóoo studenti, ty tvrdej chleba maj…

TOP 10

Nicméně jsem se chtěl zmínit ještě o jedné věci. Příprava článků a samotné psaní je v téhle době, kde se čas pořád někam schovává, zatraceně těžká. Mám v plánu napsat mé osobní dojmy na věci, které mi opravdu přirostly k srdci. Konkrétně TOP 10 u filmů, knih, hudby a snad i těch her. (Taky jsem se něco nahrál) Jsem kulturně založena tímhle by se mohlo žačít říkal jsem si, ale určitě víte, jak hrozně těžký je utřídit si nějaký váš osobní žebříček. Upřednostnit něco před něčím, dát tomu prioritu. Vůbec si hlídat aby jste na nic nezapomněli. Prakticky nemožné a dost vysilující. No ale nějak jsem se s tím popral a snad i zvládnul, alespoň jsem si taky jednou sesumíroval žěbříček vlastní oblíbenosti :)

(Já nad věcí): „No konečně. Ale že to trvalo, než jsi se nám tady vybrečel. Hezky jsi si postěžoval na školu a postěžoval jsi si, jak to máš hrozně těžký. Jo, ta tam zmizel ten, který hlásá – Nikdy není tak hrozně, aby nebylo hůř. Ale tak alespoň jsi si vylil srdíčko a dušičku a konečně nás necháš jít v klidu spát, ty chudáku.“

(Do běla rozžhavené já): „Kurva, nikdo se neprosil o to, aby jste sem lezli. Grrr“

(Ospalé Já): „…*ZÍV*…“



Komentáře jsou uzavřeny.