Příspěvky Označeny ‘Život’
Neveselé ale Štastné!
Zkusíme začít asi takto: A tak zase po roce, jsou tu další vánoce, a tak dále a tak dále, vánoce, vánoce, vánoce… No začneme raději znova: Vánoce! Už jen to slovo samotné má určitý magický význam, schválně si to zkusíme rozepsat. V Á N O C E ! Vypadá to vážně dobře.
Profilová sezóna!
Jak už se tak stalo, stal se internet v posledních letech naším druhým domovem. A přiznejme si to, v některých případech i tím prvním. Lidem, ehm, chtěl jsem říci strojům, tak těm už nestačilo to, že se „pouze“ narodili, svou obrovitost museli prezentovat i jiným způsobem a jako svůj popravčí nástroj si nevybrali nic menšího, než-li internet. Tedy profily na všechno možné, kam se jen stroj podívá. Nene, nehodlám tu všemožně filozofovat, spíš jsem chtěl jen poukázat na to, že ačkoliv jsme všichni takříkajíc rok od roku ve větším hajzlu, pokud zavítáte na internet a shlédnete pár internetových profilů, teprve pak si uvědomíte, jak v opravdovým hajzlu vážně jsme!
Žádné Komentáře »
Mozek, který pil kolu s džusem.
Netřeba připomínat, že dnes už je každý tak nějak zvyklý na nic neříkající příspěvky. ( o to víc, pokud zavítáte na tyto stránky) Co tím chtěl tedy autor říci? Troufám si tvrdit, že nic zásadního, zkrátka se jen snažil bejt zajímavej. Nemůžu za něj mluvit celkově, protože si odjel někam na dovolenou ale od tý doby, co si nás pár naklonoval, jsme se s jeho stylem života už tak nějak „spojily“. Já jsem tedy dvojka, těší mě!
Myšlenkář teoretik
Tak se mi zdá, že přemejšlím moc už i nad tím, jestli vůbec nějakej příspěvek sepíšu. Dívám se na monitor a nějaký písmenka se tam promenádují, tak to snad ještě psát jde. Poslední dobou se mi zdá čím dál tím více, že jsem zřejmě přeborník a mistr světa v přemýšlení. Avšak s nulovým účinkem. Teorie na jedničku, praxe taková slabší šestka. Leckterý noci i nespíte, přemýšlíte jestli je v pořádku toto, co provedete s tímhle, jak to, a tamto a tak pořád zase dokolečka dokola … ehm. Zkrátka se vám občas i podaří, že si myšlenky dáte do nějaký souvislý podoby a máte dobrej pocit z toho, že by to takhle mohlo jít. Ba i vyjít, že je a bude všechno v pořádku. Jenže hned potom, co s takto naspeedovanou hlavou vylezete z baráku na ulici, dostanete šílenou kopačku přímo do koulí…
Pan Nožička
Příběh vypráví o jednom chlapci, který chtěl létat ke hvězdám a na planetě Neptun pěstovat králíky. O chlapci, kterého kupředu hnala obrovská síla vůle a píle. Nezastavil se před ničím a šel kupředu za svým snem. Někdy ale ani chtít nestačí, a tak mu osud připravil jedno nemilé překvapení. Stala se nehoda, která mu změnila příštích 14 dní jeho života (a nemá to co dělat s tím, že snědl zhruba 16 dní starou krabí pomazánku, která už patřila mezi zbytky pro kočky). Toto je tedy jeho příběh . Můj příběh…
Comeback Tour, zvířata!
Hala byla plná, ostatně jako každej večer. Sešli se tu všichni ti, kteří něco znamenali, a nebo neznamenali. Malí, velcí, chlupatí, pořádní, nezbední, ti co pěstovali brambory a i ti, co brambory jen jedli. Já jsem seděl na svým oblíbeným místě, hned vedle Lukáška a Baltazara. Místo to nebylo zrovna prvotřídní. Pokud bych měl komfort židle ohodnotit na stupnici 1 až 10, dal bych nejspíš -15. Za celý ty měsíce jsem měl prdel tak otlačenou, že bych snad ani nepoznal, jestli sedím na židli, nebo na tašce s kamením. K dnešní večeři byla písmenková polívka, ostatně jako vždycky. Ti, kdo ještě hýřili optimismem, ji nazývaly polévkou nudlovou. Chvíli jsem se v tom nimral, a teprve když jsem z písmenek složil slova pytel, cibule, idiot, jsem se rozhlídl kolem.
Směr výletu – Jindřichův Hradec
Fakulta Managementu - Jindřichův Hradec
Jen takový malý report z jednoho ještě menšího dobrodružství, která mě zahnalo do jednoho teď už zase o kousek většího jižního města. Tato pouť se uskutečnila dne 2. července časně z rána.
Cílové místo: Fakulta Managementu
Ůčel: Příjmací řízení do magisterského navazujícího studia
Obor: Management (specializace management informací)
Čas začátku: 9:00
Náplň: Test z teorie managementu a ekonomie
Je čas na jedno malé (už zase?) vyprávění…
Umírání
Tento článek bych chtěl především věnovat, jedné velké a mne blízké osobě, která náš svět před nějakým časem opustila. Můžu udělat alespoň to nejmenší, a zanechat tu na její památkuku pár řádků textu. I když její ztráta se slovy dá jen těžko vyjádřit…
Flash – A-áááh!!!
Ono by se to dalo použít jak v údivu, tak v nářku, a nakonec i v nepříčetném zděšení. Takže děkuji tímto Queenům za tuto dech-beroucí písničku ale „King of the impossible“ opravdu nejsem. Ale byl bych jím rád, ani nevíte jak.
A oč že se, dámy a pánové, jedná? Především o to, že jsem přeci jen v určitých situacích nedával pozor a dokážu si pěkně naběhnout. A nebo je to celé nějaká velká konspirace vůči mé osobě, tak. Určitě to bude právě tak. Takže má nynější životní náplň? Bakalářská práce, bakalářská práce a (nebojte, nebude to neoriginální „stejné slovo do třetice“, nýbrž mnou geniálně promyšlené – ) práce charakteru ryze bakalářského. (Vidíte? Vidíte? Já vám to říkal 
)
22 – Ten zlatý věk!
Číslo 22
Dříve než zamířím k výše zmiňovanému číslu (ano, musím se přiznat, že můj fanatický obdiv k tomuto číslu je zcela skutečný) nejde se nezmínit o škole. Místo či snad pojem, který nedá spát většině studentů. Tak rád bych zhodnotil předchozí semestr a snažil se všem kolem nastínit mé pohroušené psychické zdraví, které díky škole zažilo zatím asi dosud největší nápor, ale nějak na to není čas. Představení s názvem škola stále pokračuje a nyní se nachýlil čas k finálnímu dějství. V této scéně se představitel hlavní role student (tedy mé nezkonale božské já) ocitá pod nátlakem bakalářské práce, nějaké té legrační semestrální práce a neméně zajímavými závěrečnými zkouškami. Uvidíme jak zvládnu zahrát tu svoji část…
Nyní už ale přistupme k našemu číslu. Toto číslo dnes začíná své rok dlouhé narozeniny. Ptáte se proč? Čistě proto, že je mi dnes 22 a tudíž bych měl mít narozeniny. Ale o to tu vůbec nejde, mi tu oslavujeme to překrásné číslo. Jaj, tak všechno nej!